dnes je 17.8.2022

Input:

Zaostřeno na souběh funkcí

25.7.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Souběh funkcí, tedy situace, kdy člen statutárního orgánu je zároveň zaměstnancem společnosti, je běžnou praxí řady společností. Dle mých zkušeností však stále přetrvávají pochybnosti o výhodách a nevýhodách tohoto režimu a o jeho správném nastavení, zejména s ohledem na novelu obchodního zákoníku účinnou od 1. 1. 2012. Na konci minulého roku se navíc objevil judikát Nejvyššího soudu, dle kterého má být plnění poskytnuté společností jakožto plnění z pracovní smlouvy uzavřené neplatně v souběhu považováno za bezdůvodné obohacení na straně zaměstnance, což má značný vliv na právní jistotu manažerů s ohledem na již vyplacené odměny.

SOUBĚH FUNKCÍ DO 31. 12. 2011

     K souběhu funkcí a související judikatuře Nejvyššího soudu bylo již napsáno mnoho, nicméně níže bych ráda shrnula alespoň základní body celé problematiky.

     Nejvyšší soud ve své judikatuře dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2011 opakovaně judikoval, že člen statutárního orgánu (pro účely tohoto článku za člena statutárního orgánu považuji jak členy představenstva, tak i jednatele) může být současně ve společnosti zaměstnán pouze na činnosti, které nespadají pod činnost statutárního orgánu (zejm. výkon obchodního vedení), v opačném případě je pracovní smlouva neplatná. 1 S ohledem na poměrně široký obsah obchodního vedení, pod které spadá především řízení každodenního provozu společnosti, tak bylo přípustné, aby člen statutárního orgánu byl ve společnosti současně zaměstnán například jako vrátný, ale výkon jiné manažerské funkce v zásadě nepřipadal v úvahu, a to přesto, že právě k takovým souběhům v praxi dochází.

     Rizika neplatnosti pracovního poměru šla přitom většinou k tíži zaměstnance, když takový neplatný (faktický) pracovní poměr nebylo třeba z pohledu zaměstnavatele nikterak ukončovat a zároveň zaměstnanec neměl nárok na případné bonusy a další nadstandardní plnění sjednaná v pracovní smlouvě. Hrozilo také, že zaměstnanci nebudou přiznány z neplatného pracovního poměru nemocenské dávky, což již v roce 2010 judikoval Nejvyšší správní so ud. 2

     Z pohledu zaměstnavatele spočívalo hlavní riziko v případě akciových společností v možnosti postihu ze strany finančního úřadu, tedy v možnosti překlasifikace mzdových nákladů jako daňově neuznatelných, případně také obecně nevynutitelnost sjednaných závazků zaměstnance v pracovní smlouvě (zejména konkurenční doložky). Dalším případným rizikem byla prakticky nejasná oddělitelnost jednání z titulu funkce statutárního orgánu a pracovního poměru. Tento aspekt mohl být významný v případě škody vzniklé společnosti jednáním manažera, kdy se mohlo stát sporným, zda v daném případě manažer odpovídá dle zákoníku práce (na principu povinnosti zaměstnavatele prokázat zavinění a s limitací výše náhrady škody způsobené z nedbalosti) nebo podle obchodního zákoníku (na principu objektivní, předpokládané odpovědnosti a bez limitace výše náhrady škody).

     Poměrně důležitým problémem souběhu funkcí je otázka jednání za společnost v případě tzv. pravidla čtyř očí. Na základě judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že v případě, kdy jsou jménem společnosti oprávněni jednat dle obchodního rejstříku dva nebo více členů statutárního orgánu společně, za společnost nemůže podepisovat pouze jeden z nich jako osoba pověřená ve smyslu zákonného zmocnění dle § 15 obchodního zákoníku, tedy z titulu svého pracovního poměru (například jako ředitel nebo finanční ředitel společnos ti). 3

DŮVODY PRO VYUŽITÍ SOUBĚHU FUNKCÍ

     Souběh funkcí měl tedy až do konce roku 2011 řadu úskalí, nicméně ať už byla motivace pro využívání souběhu funkcí jakákoli, velká část společností se k tomuto modelu uchylovala, a souběh funkcí tak byl běžnou praxí.

     Častou motivací k uzavírání vztahů v rámci souběhu byl přitom zájem manažerů na ochraně poskytované pracovněprávními předpisy. Nicméně je třeba poznamenat, že vzhledem k možnosti nastavení podmínek odpovídajících pracovněprávnímu vztahu ve smlouvě o výkonu funkce člena statutárního orgánu a naopak možnosti sjednat odvolání a vzdání se funkce bez uvedení důvodu v pracovní smlouvě dle zákoníku práce nebyla tato motivace příliš odůvodněná.

     Dalším důvodem využívání souběhu byla snaha manažerů, aby byli kryti nemocenským pojištěním, a to zejména v případě manažerek plánujících mateřskou dovolenou. V případě akciových společností byl souběh obvykle odůvodněn daňovou uznatelností mzdových nákladů, když odměna za výkon funkce člena představenstva daňově uznatelná nebyla. Rovněž příjem jednatelů byl s ohledem na absenci nemocenského pojištění výhodnější.

     Některé společnosti také nemají zájem na zveřejňování údajů o mzdě vrcholového vedení, a tak je pro ně vhodné skrýt tyto náklady do celkových osobních nákladů na zaměstnance (namísto jejich vedení v rámci odměny členů statutárního orgánu). Důvod využívání souběhu je také do určité míry historický či zvykový, neboť zavedená firemní hierarchie řady společností automaticky počítá s tím, že vedle jednatelů či členů představenstva budou v organizační struktuře existovat klasické manažerské pozice jako generální nebo finanční ředitel apod.

SOUBĚH FUNKCÍ OD 1. 1. 2012

     S účinností od 1. 1. 2012 byla přijata novela obchodního záko níku, 4 která zařadila do zákona nový § 66d, který výslovně souběh funkcí umožňuje (podrobněji viz níže). Zároveň byly ke stejnému datu přijaty novely v oblasti předpisů týkající se odvodů pojistného na sociální zabezpečení, zejména byla stanovena povinná účast na nemocenském a důchodovém pojištění pro jednatele a členy představens tva. 5 Došlo také ke zrušení daňové neuznatelnosti odměn členů představenst va. 6

Na základě těchto změn tak byl s účinností od 1. 1. 2012 sjednocen režim odvodů pojistného a daňový režim mzdy a odměny za výkon funkce člena statutárního orgánu.

     Motivace k uzavírání souběhu funkcí z daňového pohledu tak od Nového roku odpadla.

     Nicméně jak je uvedeno výše, důvody pro uplatnění souběhu funkcí nejsou pouze daňové, a tak tento režim je i po Novém roce řadou společností dále uplatňován.

     Legalizací souběhu funkcí novým § 66d obchodního zákoníku navíc při správném nastavení vztahu nehrozí dřívější rizika spojená s neplatností pracovní smlouvy. Zároveň odpadají otázky problematické odpovědnosti, když zákon výslovně pro případy souběhu stanovuje princip obchodněprávní odpovědnosti (viz § 66d odst. 2 obchodního zákoníku).

     Vedle toho jsou manažeři působící v rámci souběhu funkcí z titulu pracovněprávního vztahu pojištěni pro případ pracovního úrazu. Naopak manažeři fungující pouze jako členové statutárního orgánu úrazově pojištěni ani po Novém roce nejsou, což může být motivací pro další využívání souběhu, a to s ohledem na široké krytí a minimální náklady takového pojištění.

     Z nové právní úpravy však pravděpodobně nelze dovodit, že by mělo být překonáno výše zmíněné pravidlo čtyř očí. I v případě legálního souběhu ve smyslu nového § 66d obchodního zákoníku tak pravděpodobně nadále platí výše uvedený negativní závěr Nejvyššího soudu k otázce možnosti samostatného jednání za společnost z titulu pracovního poměru.

POSTUP PRO SJEDNÁNÍ SOUBĚHU FUNKCÍ OD 1. 1. 2012

     Nový § 66d obchodního zákoníku výslovně umožňuje souběh funkcí, a sice tím, že dává statutárnímu orgánu možnost pověřit obchodním vedením zcela nebo z části jiného, přičemž tyto činnosti mohou být vykonávány zaměstnancem společnosti, který může být současně členem statutárního orgánu. Platí přitom, že v takovém případě mzdu „sjednává nebo určuje“ orgán společnosti, do jehož působnosti náleží rozhodovat o odměňování člena statutárního orgánu (typicky tedy valná hromada nebo jediný společník či akcionář). Zároveň zákon stanoví, že pověření obchodním vedením nezahrnuje účast na zasedání statutárního orgánu, rozhodování o pověření obchodním vedením a rozhodování o základním zaměření obchodního vedení, případně jiné činnosti, které jsou ve výlučné působnosti statutárního orgánu.

     Na základě tohoto ustanovení je základním předpokladem pro legální nastavení souběhu usnesení statutárního orgánu společnosti o delegaci obchodního vedení na jednoho či více členů statutárních orgánů. Usnesení je vhodné přijmout ve standardní formě usnesení z jednání statutárního orgánu, případně je možné delegaci zahrnout přímo do nové pracovní smlouvy.

     Vedle delegace obchodního vedení by měla být s manažerem uzavřena smlouva o výkonu funkce člena statutárního orgánu a zároveň pracovní smlouva na předmětnou pracovněprávní pozici, v jejímž rámci bude vykonávat delegované činnosti. Obě smlouvy by si pochopitelně neměly odporovat. Vzhledem k tomu, že daňový režim příjmu z obou funkcí je shodný, je z tohoto pohledu bez významu, jakým způsobem bude rozdělena odměna za výkon funkce statutárního orgánu a mzda. V praxi bude spíše obvyklé sjednání vyšší

Nahrávám...
Nahrávám...