dnes je 21.4.2024

Input:

Zaměstnavatel v roli "stylisty"

22.8.2014, Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 2 minuty

Zaměstnavatel může mimo konkrétních požadavků pro faktický výkon práce požadovat, aby zaměstnanci dodržovali jím určený způsob oblečení či vzhledu pro výkon sjednané práce.

Zákoník práce obecně takovouto povinnost zaměstnancům neukládá, proto zaměstnavatel, který chce, aby zaměstnanci určitý způsob oblékání dodrželi, musí jej pro své zaměstnance stanovit a zaměstnance musí se stanovenými pravidly seznámit. Podle § 301 písm. c) ZP jsou zaměstnanci povinni dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni. Zaměstnavatel zaměstnancům může na oblečení finančně přispívat. Neposkytování příspěvku však nemá vliv na to, že zaměstnanec je povinen i bez přípěvku dodržovat určený způsob oblékání a vzhled.

Při vyhlášení požadavků na způsob oblékání a vzhled zaměstnanců je zaměstnavatel omezen obecnými ustanoveními občanského zákoníku. Především se jedná o obecnou zásadu upravenou v § 2 odst. 3 občanského zákoníku, která se vztahuje i pro pracovněprávní vztahy a  podle které výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Vymezení pojmu dobré mravy neobsahuje ani zákoník práce ani občanský zákoník. Podle převažujícího výkladu se o výkon práva v rozporu s dobrými mravy jedná, jestliže se výkon práva ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující části společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi

Nahrávám...
Nahrávám...