CO JE WHISTLEBLOWING
Za whistleblowing je obecně označováno jednání, kdy osoba, často např. zaměstnanec či jiná třetí osoba, která má přístup k informacím o společnosti či organizaci, upozorní na možné protiprávní jednání. Oznamovatel takového jednání, v anglickém jazyce označován jako whistleblower, má být právními předpisy chráněn, aby neměl obavu z odvetných opatření. Whistleblowing tak napomáhá společnosti či organizaci detekovat možné protiprávní jednání, a tedy je včas interně řešit, čímž společnost či organizace předchází vzniku škody, chrání své dobré jméno a reputaci, zajišťuje compliance, tedy soulad své činnosti, s právními, regulatorními a interními požadavky, plní své zákonné povinnosti a předchází také tak trestní odpovědnosti právnických osob.
V České republice doposud neexistoval právní předpis, který by komplexně upravoval ochranu oznamovatelů, a právní úprava byla roztříštěna do několika různých právních předpisů. Částečnou právní ochranu oznamovatelů nalezneme například v zákoníku práce, dále ve správním řádu, zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, trestním zákoníku, zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Ochranu oznamovatelů z řad státních zaměstnanců upravovalo nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu, účinné od července 2015, které bylo prováděcím předpisem k zákonu č. 234/2014 Sb., o státní službě, avšak toto nařízení vlády je zrušeno tzv. doprovodným zákonem - viz níže.
Na úrovni evropského práva byla přijata evropská úprava whistleblowingu ve formě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále také jen "směrnice"). Členské státy jsou povinny požadavky směrnice upravit do vnitrostátních právních řádů ve lhůtě do 17. prosince 2021.
Česká republika transponovala směrnici do českého právního řádu se zpožděním a příslušný zákon o ochraně oznamovatelů vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 171/2023 Sb. v červnu 2023 (dále jen "Zákon"). Zákon nabývá účinnosti dne 1. 8. 2023. Platí, že povinné subjekty, s výjimkou veřejných zadavatelů, zaměstnávající ke dni nabytí účinnosti zákona nejméně 50 a zároveň méně než 250 zaměstnanců, jsou povinny zavést vnitřní oznamovací systém do 15. 12. 2023.
Zákon upravuje podávání a postup posuzování oznámení o možném protiprávním jednání, podmínky poskytování ochrany fyzické osobě, která oznámení učinila (dále jen "oznamovatel"), a působnost Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") na úseku ochrany oznamovatelů. Smyslem ochrany oznamovatelů dle zákona je poskytnout oznamovatelům záruku, že v případech, kdy na základě (subjektivně) pravdivých informací oznámí skutečnosti nasvědčující tomu, že se dotčená osoba dopustila jednání majícího znaky trestného činu nebo jiného protiprávního jednání v oblastech stanovených zákonem, nebudou oznamovatelé nijak sankcionováni. Cílem zákona je umožnit zaměstnancům v soukromém i veřejném sektoru a dalším osobám vykonávajícím práci nebo jinou obdobnou činnost bezpečně podávat oznámení v rámci povinně zřizovaných vnitřních oznamovacích systémů nebo vnějšího oznamovacího systému ministerstva a zajistit jejich ochranu před odvetnými opatřeními ze strany zaměstnavatelů a dalších osob.
K doplnění zákona byl přijat zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů, pod č. 172/2023 Sb. (dále jen "doprovodný zákon"), který nabývá účinnosti k 1. 8. 2023. Doprovodný zákon novelizuje občanský soudní řád, zákon o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, zákon o daňovém poradenství, zákon o vojácích z povolání, zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákon o inspekci práce, zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen "AML zákon") a zákon o auditorech a zákon o státní službě.
Nutno upozornit, že povinné osoby dle AML zákona musí přihlédnout k právní úpravě týkající se pravidel whistleblowingu dle AML zákona, protože právní úprava AML zákona je v tomto speciální vůči právní úpravě ochrany oznamovatelů dle zákona.
CO JE OZNAMOVÁNO A KDO OZNAMUJE
Do působnosti zákona spadá oznámení obsahující informace o možném protiprávním jednání, k němuž došlo nebo má dojít u osoby, pro niž oznamovatel, byť zprostředkovaně, vykonával nebo vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, nebo u osoby, se kterou oznamovatel byl nebo je v kontaktu v souvislosti s výkonem práce nebo jiné obdobné činnosti a které:
-
-
má znaky přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč,
-
-
porušuje jiný právní předpis nebo předpis Evropské unie v oblastech vyjmenovaných Zákonem (např. v oblasti finančních služeb, daně z příjmu právnických osob, AML, ochrany spotřebitele, hospodářské soutěže, osobních údajů).
Zákon tak dopadá na široký okruh pracovníků soukromého i veřejného sektoru, kteří jsou v různých stádiích pracovního procesu možným porušením nejblíže. Chráněny musí být všechny kategorie pracovníků, kteří se při oznamování nachází v přinejmenším ekonomicky zranitelné pozici. Zákon určuje, co se rozumí prací nebo jinou obdobnou činností oznamovatele. Oznamovatel tedy dle zákona může být osoba v pracovněprávním vztahu včetně uchazeče o práci, osoba samostatně výdělečně činná, člen orgánu právnické osoby, dodavatel aj.
Oznamovatelem může být pouze fyzická osoba. To neznamená, že by právnické osoby, jejichž zaměstnanci nebo např. členové podají oznámení, nebyly chráněny před odvetnými opatřeními. Právnické osoby jsou často oznamovateli protiprávního jednání např. v oblasti hospodářské soutěže. Pro zajištění chráněného režimu oznamování je nezbytné, aby oznámení bylo přičitatelné konkrétní fyzické osobě. Může se jednat o zaměstnance či např. jednatele obchodní společnosti. Ze zákona je před odvetnými opatřeními chráněn nejen konkrétní oznamovatel (fyzická osoba), ale i právnická osoba, za kterou daný oznamovatel protiprávní jednání oznamoval, či která je s ním jiným způsobem spojena.
Zákon oznamovatelům nabízí několik způsobů, jak a kde oznámení o protiprávním jednání podat v chráněném režimu Zákona. Oznamovatel může podat oznámení:
-
prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému. Oznamování prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému je preferovanou variantou, neboť případnou nápravu zjištěného protiprávního stavu může zajistit sám povinný subjekt a vyvarovat se tak nepříznivých následků.
-
-
uveřejnit. Uveřejnění je pojistkou pro oznamovatele, který by se z taxativně vymezených důvodů nedokázal domoci postupu, který by naplňoval smysl a účel zákona. Příkladem může být uveřejnění prostřednictvím sociálních sítí či v médiích, ovšem pouze za splnění stanovených podmínek zákona.
Oznamovatel může oznámení vždy podat rovněž orgánu veřejné moci příslušnému k přijímání oznámení podle jiných právních předpisů (např. v případě trestního oznámení jde o policejní orgán a státního zástupce) a oznamovatel je chráněn před odvetnými opatřeními dle zákona.
Oznámení musí obsahovat údaje identifikující oznamovatele, konkrétně jde o jméno, příjmení, datum narození, nebo jiné údaje, z nichž je možné dovodit totožnost oznamovatele. Zákon stanoví vyvratitelnou právní domněnku o jejich pravdivosti, nemají-li o nich příslušná osoba nebo pověřený zaměstnanec důvodné pochybnosti.
Oznámením se rozumí rovněž oznámení podané anonymně, pokud dodatečně vyšla najevo totožnost oznamovatele. Oznamovatele nelze prakticky ochraňovat do té doby, dokud není známa jeho totožnost, stejně jako mu do té doby nehrozí odvetná opatření ve smyslu Zákona. Pokud dodatečně vyjde najevo totožnost anonymního oznamovatele, uplatní se vůči němu, jakož i vůči Zákonem chráněným osobám, všechna relevantní ustanovení zákona týkající se ochrany oznamovatele. Na nakládání s anonymními oznámeními se nebudou aplikovat postupy zejména ohledně posuzování jejich důvodnosti, poučovací povinnosti, navrhování nápravných opatření atd., dokud nedojde k odhalení totožnosti oznamovatele. Anonymní oznámení by však měla…
