Magickým zaklínadlem dnešní doby se stalo slovo úspora.
Všichni snižují náklady. Supermarkety informují o nejnižších cenách, i když by mnozí zákazníci raději uvítali vyšší kvalitu nabízeného zboží. Také firmy najímají experty typu Chucka Norrise, kteří slibují zázraky. Víte, co udělají, když klesají objednávky? Otevřou excelovskou tabulku a napíší do ní úspory. Nejdříve se sníží náklady u dodavatelů, potom se redukují „nadbyteční“ zaměstnanci, výrobní plochy, zásoby…
Nic proti snižování nákladů. Mnohé projekty pod názvem „cost attack“ však spíš připomínají útok na zdravý rozum. Ušetřím plochu, ohradím ji páskou a vyčíslím úsporu. Jaká je ale úspora z prázdné plochy, kterou mám v hale, a na které nestojí žádný stroj? A když to nestačí, začneme redukovat personální náklady. Od snižování nákladů na vzdělání (bůhví, proč se peníze určené na vzdělávání nazývají náklady a peníze na stroje investice) až po propouštění lidí.
Excel je geniální nástroj. Můžeme do něho napsat cokoliv a šéfové tomu uvěří. Tabulka vypadá, jako by ji někdo pečlivě vypočítal. Chybí objednávky? Napište je do excelu. Že nakonec nepřišly? Tak si vymyslete jiné. Nestačí, když ušetříte milión, ale potřebujete dva? Tak do tabulky napište dva. Že se to nedá? Pak napište katalog opatření. Že to nestačí? Tak uveďte odpovědné osoby – nejlépe ty, které nejsou přítomny nebo nechápavě kroutí hlavou. Opatření se nesplnila? Tak zapište další. A tak to dělejte stále dokola. Že to…
