I kdybychom byli tak výřeční jako Demosthénes či Cicero, přece jen by se tato naše dovednost nedala srovnat s tou, kterou vládnou naše pohledy.
Naše oči zároveň přijímačem i vysílačem informací a mohou nám prozradit hodně o druhých i o nás samotných. Vzhledem k tomu, že ne vždy se jedná o vědomý proces, bývá to často mnohem více, než si myslíme.
Čím nás oči prozradí? Především:
1. zacílením (směr) pohledu - pohled očí nám v první řadě prozradí směr - na koho se díváme a také na co se na druhé osobě díváme (oči, ústa, tvář, ruce...);
2. délkou trvání pohledu - déle vydržíme hledět na přátele, na lidi, kterých si vážíme, které obdivujeme, jsou pro nás autoritou, které máme rádi, také na služebně starší spolupracovníky či nadřízené. Nejdelší pohledy věnujeme těm, o které stojíme, ale které teprve získáváme a nejsme si jistí, že k nám mají takový postoj, jaký bychom chtěli. Naopak kratší dobu sledujeme lidi neznámé, nesympatické, kterých si nevážíme. Někdy ale může délka pohledu znamenat "boj kdo z koho" (méně vydrží ten, kdo má větší potřebu bližšího styku s lidmi a také člověk submisivní spíše než dominantní).
3. sledem (sekvence) pohledů - v případě, že je v zorném poli více osob, lze sledovat, komu je věnováno více pohledů;
4. četností pohledů - zajímavé je pozorovat nejen jak dlouho a jak často se na někoho díváme, ale také v jakém pořadí. Četnost pohledů je úměrná vzájemné náklonnosti a také závisí na tom, nakolik je druhá osoba účastná rozhovoru (např. jak nám přitakává). Intenzita pohledu stoupá úměrně narůstající vzdáleností, závisí také na dominanci, sociálním statutu a tématu rozhovoru (např. při konverzaci o intimních tématech se na sebe lidé…
