dnes je 19.8.2022

Input:

Přehled změn v sociálním pojištění v roce 2014

10.1.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     V sociálním pojištění dochází od roku 2014 jednak ke změnám, které nastávají pravidelně každý rok a vyplývají zejména z nově stanovených základních parametrů důchodového pojištění, jednak k dalším změnám převážně věcného charakteru na základě jednotlivých novel předpisů o sociálním pojištění.

     Pro rok 2014 stanovila hodnoty všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu na základě příslušných zmocnění v zákoně o důchodovém pojištění vyhláška č. 296/2013 Sb. Podle této vyhlášky činí výše aktuálně používaných parametrů částku 25 903 Kč, jde-li o všeobecný vyměřovací základ za rok 2012, a hodnotu 1,0015, jde-li o přepočítací koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012.

     Od roku 2014 dále nastávají v sociálním pojištění změny zejména na základě zákonů, které byly přijaty v souvislosti s novým občanským zákoníkem (tj. zákonem č. 89/2012 Sb.). Jedná se o zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, a o zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů.

1. ZMĚNY V NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ

Změny na základě nových parametrů důchodového pojištění

     Parametry důchodového pojištění, tj. všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient podle vyhlášky č. 296/2013 Sb., mají v nemocenském pojištění vliv na stanovení denního vyměřovacího základu prostřednictvím redukčních hranic platných v roce 2014. Denní vyměřovací základ slouží pro výpočet dávek nemocenského pojištění. Denní vyměřovací základ (tj. průměr příjmů zahrnovaných do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení, který připadá v rámci rozhodného období na jeden kalendářní den) se však pro výpočet dávek nemocenského pojištění stanoveným způsobem upravuje prostřednictvím tří redukčních hranic. Redukční hranice nejsou stanoveny v zákoně o nemocenském pojištění pevnými částkami, nýbrž zákon stanoví princip jejich výpočtu prostřednictvím parametrů používaných v důchodovém pojištění. Aktuální částky redukčních hranic se vyhlašují sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí; pro rok 2014 se jedná o sdělení č. 331/2013 Sb. Od 1. ledna 2014 činí:

  • - první redukční hranice 865 Kč,
  • - druhá redukční hranice 1 298 Kč,
  • - třetí redukční hranice 2 595 Kč.

     Redukční hranice používané pro zjištění denního vyměřovacího základu v nemocenském pojištění mají význam též pro výpočet náhrady mzdy nebo platu, které náleží od roku 2014 v období prvních 14 kalendářních dnů (v letech 2011 až 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény) podle § 192 zákoníku práce. Tato náhrada přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení této náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Výpočtem vychází, že v roce 2014 pro účely této úpravy průměrného výdělku:

  • - upravená první redukční hranice činí 151,38 Kč,
  • - upravená druhá redukční hranice činí 227,15 Kč,
  • - upravená třetí redukční hranice činí 454,13 Kč.

Změny na základě zákona č. 303/2013 Sb.

     Změny v oblasti nemocenského pojištění na základě zákona č. 303/2013 Sb. jsou jen dílčí a převážně terminologické.

     V zákoně o nemocenském pojištění se předně vymezuje pojem domácnost, a to jako společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Tento pojem má význam pro vznik nároku na ošetřovné a pro přechod nároku na výplatu dávky nemocenského pojištění při úmrtí pojištěnce. Dále se vymezuje, co se pro účely vzniku nároku na peněžitou pomoc v mateřství při převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu rozumí tímto rozhodnutím příslušného orgánu. Za toto rozhodnutí se považuje rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jiné osoby, o osvojení dítěte, o předání dítěte do péče budoucího osvojitele, o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením, o svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu, o svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči a o nařízení předběžného opatření o péči o dítě, jmenování fyzické osoby poručníkem dítěte a podání návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení fyzické osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě osobně pečuje a nemá k němu vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá toto soudní řízení. Dále se do zákona o nemocenském pojištění promítá institut opatrovníka, který je postaven naroveň zákonnému zástupci.

Změny na základě zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb.

     V zákoně o nemocenském pojištění dochází především ke změně v okruhu nemocensky pojištěných osob. Tento okruh se v případě osob považovaných pro účely nemocenského pojištění za zaměstnance rozšiřuje o osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení (smluvní zastoupení je upraveno v § 441 a násl. nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb.) a dále o fyzické osoby neuvedené ve výčtu nemocensky pojištěných osob (tj. v § 5 písm. a) bodech 1 až 21 zákona o nemocenském pojištění), s výjimkou neuvolněných členů zastupitelstev územních samosprávných celků (městských částí).

     Okruh nemocensky pojištěných osob je tedy od roku 2014 vymezen jednak výčtově (tj., jedná se o osoby uvedené v § 5 písm. a) bodech 1 až 21 zákona o nemocenském pojištění), jednak obecně (tj., jedná se podle § 5 písm. a) bodu 22 zákona o nemocenském pojištění o osoby neuvedené v § 5 písm. a) bodech 1 až 21 zákona o nemocenském pojištění, s výjimkou neuvolněných zastupitelů).

     Další změnou je, že se pro účast na nemocenském pojištění stanoví obecná podmínka spočívající v tom, že osoby (vymezené výčtově i obecně) jsou účastny nemocenského pojištění v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) a nejsou od této daně osvobozeny. Zároveň se vymezují nové pojmy zaměstnání a doba zaměstnání. Zaměstnání je vymezeno jako činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by měly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů podle ZDP a nejsou od této daně osvobozeny. Dobou zaměstnání se rozumí období od počátku výkonu činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele do konce období, v němž tato činnost měla nebo mohla být vykonávána. Za zaměstnance se pro účely nemocenského pojištění tedy nebudou považovat jen osoby činné na základě konkrétního právního vztahu výslovně uvedeného v zákoně o nemocenském pojištění, ale za zaměstnance se budou považovat i další osoby, jejichž příjem podléhá (by podléhal) zdanění daní ze závislé činnosti a není od této daně osvobozen.

     Další významnou novinkou je změna podmínek účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění, která spočívá ve zrušení podmínky, aby zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů. Účast na nemocenském pojištění tedy bude zakládat i zaměstnání sjednané na kratší dobu, než je 15 kalendářních dnů (tato změna se týká i zaměstnání malého rozsahu). Návazně se zrušují i dosavadní podmínky účasti na nemocenském pojištění obsažené v § 6 odst. 2 a 3 zákona o nemocenském pojištění při výkonu tzv. krátkodobého zaměstnání, tj. zaměstnání, které netrvalo nebo nemělo trvat déle než 14 kalendářních dnů. Pro účast na nemocenském pojištění tedy bude rozhodující jen výše sjednaného příjmu (částka 2 500 Kč měsíčně se přitom nemění), nikoliv délka zaměstnání. V návaznosti na tuto změnu se též upravuje ohlašovací povinnost zaměstnavatele pro případy krátkých zaměstnání. Jestliže by lhůta pro oznámení skončení doby zaměstnání uplynula dříve než lhůta pro oznámení dne nástupu zaměstnance do zaměstnání, oznamuje zaměstnavatel den skončení doby zaměstnání těchto zaměstnanců ve lhůtě stanovené pro oznámení dne nástupu těchto zaměstnanců do zaměstnání.

     V návaznosti na změny v okruhu nemocensky pojištěných osob se upravuje v § 10 zákona o nemocenském pojištění i vznik a zánik nemocenského pojištění, přičemž se vychází z dosavadní úpravy, která se v některých případech upřesňuje. Nemocenské pojištění vzniká podle § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zaniká skončením doby zaměstnání, pokud se nestanoví jinak v § 10 odst. 2 a 3 tohoto zákona; například u společníků s. r. o. trvá zaměstnání jen v době, v níž mají vykonávat práci pro zaměstnavatele, a proto za skončení zaměstnání se v tomto případě považuje den ukončení výkonu práce pro společnost s ručením omezeným.

     U zaměstnání malého rozsahu se doplňuje, že zaměstnanci jsou účastni nemocenského pojištění též, pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele více zaměstnání malého rozsahu a úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu (tj. 2 500 Kč). Zaměstnanci jsou účastni pojištění nejvýše po dobu trvání těchto zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. U zaměstnání malého rozsahu se tedy doplňuje úprava, která platí u zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce.

Změna začátku podpůrčí doby pro nemocenské

     Nemocenské se poskytuje od stanoveného dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Od roku 2014 dochází ke změně tohoto dne, avšak nikoliv na základě změny přijaté v roce 2013, nýbrž na základě zákona č. 364/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon stanovil, že ve vymezeném období, tj. až do konce roku 2013, se nemocenské poskytuje až od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Od roku 2014 tedy nastává návrat k původní úpravě, podle níž se nemocenské poskytuje od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Obdobně podle zákoníku práce platí, že náhrada mzdy, platu nebo odměny podle § 192 až 194 se od roku 2014 poskytuje jen v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.

     Podle přechodného ustanovení zákona č. 364/2011 Sb. se v případě, že dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena před 1. lednem 2014 a trvá ještě v roce 2014, nemocenské vyplácí za podmínek a po dobu podle zákona o nemocenském pojištění ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013. To znamená, že vznikla-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa ještě v roce 2014 (tj. v období od 12. prosince do 31. prosince 2013) a ke dni 31. prosince 2014 ještě neuplynulo prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, poskytuje se nemocenské i v roce 2014 až od 22. kalendářního dne této dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Podle přechodného ustanovení zákona č. 364/2011 Sb. ve vztahu k náhradě mzdy, platu nebo odměny pak platí analogicky, že vznikla-li dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa před 1. lednem 2014 a trvá ještě v roce 2014, přísluší tato náhrada podle zákoníku práce ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013 (tj. v období prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény).

2. DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ

Změny na základě nových parametrů důchodového pojištění

     Přímé důchody, tj. důchody starobní a invalidní, se vyměřují příslušnou procentní sazbou podle získané doby pojištění z výpočtového základu. Při stanovení výpočtového základu se používá osobní vyměřovací základ, který se omezuje prostřednictvím redukčních hranic. Podle zákona o důchodovém pojištění slouží všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient též ke stanovení koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, jímž se při zjišťování osobního vyměřovacího základu násobí úhrn vyměřovacích základů v jednotlivých kalendářních letech rozhodného období. Po zjištění osobního vyměřovacího základu se pak provádí jeho úprava prostřednictvím tří redukčních hranic a

Nahrávám...
Nahrávám...