Pravidla rozvržení pracovní doby

Zákoník práce v § 81 stanoví pravidlo, že pracovní doba se rozvrhuje do pětidenního pracovního týdne.

Tato obecně vyjádřená zásada navazuje i na ustanovení § 92 odst. 2 ZP, které ukládá povinnost určit zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu za podmínky, že to provoz zaměstnavatele umožňuje tak, aby byl stanoven všem zaměstnancům ve stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. V § 81 ZP je vyjádřena obecná zásada, že zaměstnavatel musí při rozvržení pracovní doby zohlednit i ostatní povinnosti, které mu vyplývají z navazujících ustanovení zákoníku práce, která mu přikazují určitým způsobem při rozvržení pracovní doby postupovat.

Při rozvržení pracovní doby tak musí dodržet délku stanovené týdenní pracovní doby a maximálně připuštěnou délku směny v jednotlivém dni, která nesmí přesáhnout 12 hodin. Přitom není od 1. 1. 2012 pro možnost určení délky směny až v délce 12 hodin rozhodující způsob jejího rozvržení. I při rovnoměrném rozvržení pracovní doby je možné délku směny stanovit až v délce 12 hodin, což do 31. 12. 2011 bylo možné pouze u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Délka maximálně připuštěné délky směny je stanovena jako „čistá“ pracovní doba bez přestávek na jídlo a oddech.

Zaměstnavatel dále musí dodržet povinné přestávky a umožnit minimální odpočinek pro zaměstnance mezi jednotlivými směnami v…