Zákony upravující zdravotní služby a podmínky jejich
poskytování přinesly také novou právní úpravu posuzování a uznávání nemocí z
povolání a změny v tom, kdo bude uznávat nemoci z povolání. Doposud
problematiku upravovala vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při
uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto
nemoci uznávají. Nově je problematika řešena zejména zákonem č. 373/2011 Sb., o
specifických zdravotních službách, a prováděcími předpisy.
Do doby nabytí účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o
úrazovém pojištění, jsou nemoci z povolání regulovány nařízením vlády č.
290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení
vlády č. 114/2011 Sb., a jsou definovány tak, že se jimi rozumí nemoci
vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo
jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z
povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým
působením chemických látek. Po nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění (v
současné době se předpokládá od 1. ledna 2013) bude platit seznam nemocí z
povolání, který tvoří přílohu tohoto zákona.
Zákoník práce v ust.
§ 347 definuje ohrožení nemocí z povolání
tak, že se jím rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu
práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání,
avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze
posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by
vedl ke vzniku nemoci z povolání. Zákoník práce sice obsahuje zmocnění, které
vládě umožňuje stanovit nařízením, které změny zdravotního stavu jsou ohrožením
nemocí z povolání, a podmínky, za jakých se uznávají, doposud však takové
nařízení vlády vydáno nebylo.
Lékařský posudek o ohrožení nemoci z povolání vydává
poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci
z povolání.
Zákon č. 373/2011 Sb. nově, nicméně v zásadě v souladu
s mnohaletou dosavadní praxí, upravuje postup při zjišťování, posuzování,
uznávání nemocí z povolání. Zdravotní stav osoby v souvislosti s nemocí z
povolání zjišťují a posuzují poskytovatelé pracovnělékařských služeb
(dále jen „PLS“). Poskytovatelem PLS je fyzická nebo právnická osoba, která má
oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a to v oboru všeobecné praktické
lékařství nebo pracovní lékařství.
Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj
zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v
oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení Ministerstva zdravotnictví k
uznávání nemocí z povolání (dále jen „poskytovatel PLS mající
povolení“).
Doposud byl okruh středisek nemocí z povolání
oprávněných uznávat nemoci z povolání stanoven taxativně seznamem obsaženým ve
vyhlášce č. 342/1997 Sb., který čítal téměř dvacet pracovišť. Zákonem č.
373/2011 Sb. se zavádí nový systém, kdy jsou stanoveny podmínky, které
musí poskytovatel PLS k uznávání nemocí z povolání splňovat, a stanoví se
kritéria pro výběr vhodných poskytovatelů PLS a další požadavky. Ministerstvo
zdravotnictví vybere z poskytovatelů, kteří si podají žádost na základě výzvy
zveřejněné ministerstvem. Povolení k uznávání nemocí z povolání udělí
Ministerstvo zdravotnictví vybraným poskytovatelům PLS na dobu 10 let.
Náležitosti žádosti, výzvy zveřejněné ministerstvem a náležitosti povolení k
uznávání nemocí z povolání stanoví zákon.
Ministerstvo zveřejní seznam poskytovatelů PLS, kterým
udělilo povolení k uznávání nemocí z povolání, způsobem umožňujícím dálkový
přístup. Zákon dále stanoví podmínky zániku a odejmutí povolení a řeší též
situaci, kde se ve vyhlášeném termínu nepřihlásí žádný poskytovatel apod.
Poskytovatel PLS předá poskytovateli PLS majícímu
povolení kopii zdravotnické dokumentace posuzované osoby v rozsahu potřebném k
posouzení a uznání nemoci. Obdobně se postupuje, nesplňuje-li nemoc posuzované
osoby nadále podmínky pro trvání nemoci z povolání. Je-li to účelné, mohou
poskytovatelé PLS mající povolení provádět vyšetření pro zjištění zdravotního
stavu v souvislosti s nemocí z povolání.
Poskytovatel PLS mající povolení uznává nemoc z
povolání na základě:
zjištění zdravotního stavu poskytovatelem PLS (včetně
zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jím vyžádaných
odborných vyšetření a jeho stanoviska),
výsledků dalších odborných vyšetření - pokud je to
důvodné, vyžádaných nebo provedených poskytovatelem PLS majícím povolení,
ověření podmínek vzniku nemocí z povolání, které provádí
orgány ochrany veřejného zdraví podle zákona č. 258/2000 Sb., Státní úřad pro
jadernou bezpečnost (pokud jde o práci v podmínkách ionizujícího záření) a
poskytovatel PLS mající povolení, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání
při výkonu práce v zahraničí, k níž byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se
sídlem v ČR. Ověření se vydává stanoviskem, které není samostatným rozhodnutím
a není samostatně přezkoumatelné. Výsledky ověření podmínek vzniku nemoci z
povolání jsou pro poskytovatele PLS posuzujícího nemoci z povolání závazné.
Pro osoby trvale žijící v zahraničí se pro posuzování a
uznávání nemocí z povolání stanoví specifické požadavky na podklady pro
posouzení, přičemž k lékařské zprávě musí být připojen její úředně ověřený
překlad do českého jazyka (nevyžaduje se, pokud je zpráva ve slovenštině).
Lékařský posudek vydává poskytovatel PLS mající
povolení. Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc
posuzované osoby:
uznává, nebo
neuznává jako nemoc z povolání, nebo
již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání
stanovené prováděcí vyhláškou.
Náležitosti lékařského posudku, kterým se uznává nebo
neuznává nemoc z povolání, stanoví v ust. § 4 prováděcí vyhláška č. 104/2012
Sb., o posuzování nemoci z povolání. Pokud se týče právních účinků lékařského
posudku, lhůt pro vydání lékařského posudku, podmínek přezkoumání lékařského
posudku, jsou tyto otázky stanoveny obecně pro lékařský posudek a byly
vysvětleny…
