Novela zákoníku práce v návaznosti na nový občanský
zákoník (dále jen „NOZ“) je uveřejněna ve Sbírce zákonů pod č. 303/2013
Sb. Účinnosti změna zákoníku práce nabývá společně s NOZ 1. 1. 2014.
Zákoník práce od 1. 1. 2014 nebude upravovat vůbec
tzv. statusové věci upravující postavení osob, které budou sjednávat
pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce, a tato zásada se týká i postavení
zaměstnavatele. Novelizovaný
§ 7 ZP vyjadřuje pouze, že
zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu
závislé práce v pracovněprávním vztahu.
NOZ rozlišuje osoby fyzické a právnické. Právnická
osoba je podle
§ 20 NOZ organizovaný útvar, o kterém
zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná.
NOZ upravuje postavení pouze právnických osob soukromého práva. Právnické osoby
veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny. Ustanovení NOZ se
na ně použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob. Stát se
podle
§ 21 NOZ v oblasti soukromého práva
považuje za právnickou osobu. Jak stát právně jedná, upravuje zákon č. 219/2000
Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle
§ 9 ZP za Českou republiku v
pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů
vykonává organizační složka, která jménem státu v základním pracovněprávním
vztahu zaměstnance zaměstnává.
Právnické osoby upravuje NOZ v
§ 118 až § 418. Základem pro
posuzování jednání právnických osob jsou především ustanovení § 118 až
§ 167 NOZ, protože další upravují
některé vnitřní poměry právnických osob. Právnická osoba má podle
§ 118 NOZ právní osobnost od svého vzniku
do svého zániku a zapisuje se zpravidla do veřejných rejstříků. V
§ 120 NOZ je upraveno, jaké skutečnosti se
do veřejného rejstříku o právnické osobě zapisují. Jsou to především den jejího
vzniku, den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku,
jakož i název, adresa sídla a předmět činnosti, jméno a adresa bydliště nebo
sídla každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento
orgán právnickou osobu zastupuje, a údaje o dni vzniku nebo zániku jejich
funkce.
K tomu byl přijat i nový zákon č. 304/2013 Sb., o
veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, který od 1. 1. 2014
upravuje, které právnické osoby se do nich zapisují a jak nebo které další
údaje se do nich u právnických osob zapisují a jak se z nich vymazávají. Tyto
veřejné rejstříky právnických osob jsou přístupné každému a každý do nich může
nahlížet a pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie. K provedení zákona o
veřejných rejstřících byla vydána vyhláška č. 323/2013 Sb., která stanoví
náležitosti formulářů o podání návrhu zápisu, změn či výmazu do rejstříku. I
ověření těchto skutečností je pro pracovněprávní vztahy významné, např. při
sjednání pracovněprávního vztahu nebo při jednání za právnickou osobu.
Zásadní pro pracovněprávní vztahy je úprava orgánů
právnických osob, především základní úprava obsažená v
§ 151 NOZ, podle které zákon stanoví,
popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu
členové orgánu právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.
Do veřejných rejstříků se zapisují i funkce členů
statutárních orgánů i způsob, jakým společnost zastupují. Obecná úprava
jednání za právnickou osobu je upravena v
§ 161 NOZ. Kdo právnickou osobu zastupuje,
dá najevo, co ho k tomu opravňuje, pokud tato skutečnost neplyne již z
okolností. Kdo se za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu
svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení.
Tento způsob jednání za právnické osoby se bude vztahovat i na pracovněprávní
vztahy.
Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost,
kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí nesvěří jinému
orgánu právnické osoby. Tato zásada plyne i z
§ 164 odst. 1 NOZ, který stanoví,
že člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech
záležitostech. Ačkoliv úprava statutárních orgánů v NOZ a následně i v zákoně o
obchodních korporacích je upravena podrobněji než doposud, nemění se nic na
základní zásadě, kterou je to, že primárně všechna jednání (zastupování)
právnické osoby činí její statutární orgán, jehož zastupování není omezeno a je
na jeho rozhodnutí, jakou určí organizační strukturu a jaké organizační útvary,
včetně jejich vedoucích zaměstnanců, vytvoří, protože tím rozhoduje i o tom, v
jakém rozsahu a za jakých podmínek budou vedoucí a ostatní zaměstnanci
oprávněni právnickou osobu zastupovat.
Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám,
tvoří tzv. kolektivní statutární orgán (nejčastěji u akciové
společnosti). Pro pracovněprávní vztahy je významné ustanovení § 164 odst. 3 NOZ. Má-li právnická
osoba s kolektivním statutárním orgánem zaměstnance, pověří jednoho člena
statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům. Pokud k tomuto
pověření nedojde, platí, že tuto působnost vykonává předseda statutárního
orgánu. Jedná se o novou zásadu, která vymezuje základní pravidlo jednání
právnické osoby, tj. zaměstnavatele, vůči zaměstnancům. Vzhledem k obecně
přijaté koncepci, že zákonná úprava se použije pouze v případě, že není
rozhodnuto jinak, platí primárně rozhodnutí konkrétní právnické osoby, aby své
vnitřní poměry upravila podle svého. Je proto možné, aby právním jednáním vůči
zaměstnancům byl pověřen kterýkoliv člen statutárního orgánu. Pouze pro případ,
že tak právnická osoba neučiní, má se za to, že tuto působnost vykonává
předseda statutárního orgánu. Zaměstnavatel, který je právnickou osobou a má
kolektivní statutární orgán, pokud bude považovat za potřebné, aby k právnímu
jednání vůči zaměstnancům byl pověřen jiný člen než předseda statutárního
orgánu, musí jej tímto jednáním pověřit. Pokud právnická osoba vystupující jako
zaměstnavatel tento postup opomene anebo bude srozuměna s tím, že tuto
působnost vykonává předseda statutárního orgánu, není potřebné nic činit.
Základním ustanovením, které upravuje jednání za
právnickou osobu, je § 166
NOZ. Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém
vzhledem k jejich zařazení nebo funkci. I kdyby neexistovala vlastní úprava
zaměstnavatele vyjádřená v organizačním řádu, v podpisových řádech nebo v
jiných vnitřních předpisech a zaměstnavatel tak přímo nedá v písemné podobě
najevo, kteří zaměstnanci mohou zastupovat právnickou osobu a právně jednat,
tak jsou zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci
k tomuto zastupování přímo na základě NOZ příslušní. Ochranou třetích osob
přitom je dodatek, že rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Jedná se o
výkladové pravidlo pro posuzování překročení oprávnění, které chrání stranu,
které je právní jednání určeno nebo s níž se jedná. V pracovněprávních vztazích
se to může např. projevit při sjednání pracovněprávních vztahů. Bude-li uchazeč
o zaměstnání jednat s vedoucím personálního oddělení o sjednání
pracovněprávního vztahu a bude s ním dohadovat podmínky, je na straně
ucházející se fyzické osoby, tedy potenciálního zaměstnance, který představuje
„veřejnost“, důvodná domněnka, že jedná se zaměstnancem, který vzhledem ke
svému zařazení nebo funkci zastupovat právnickou osobu v této věci může.
Oprávnění zaměstnance k zastupování zaměstnavatele bude
vyplývat obecně z výkonu sjednaného druhu práce či ze jmenování, pokud se
pracovní poměr jmenováním zakládá, a s nimi obvykle spojených činností.
Zastupování zaměstnavatele zaměstnancem může vyplývat i z pracovní náplně či
popisu pracovní činnosti zaměstnance, pokud je zaměstnavatel vydal.
Ustanovení
§ 166 odst. 1 NOZ pro zastupování
zaměstnanců nevyžaduje, aby bylo také zaměstnavatelem písemně vyjádřeno. Záleží
proto na každém zaměstnavateli, především na počtu zaměstnanců a složitosti
jeho organizační struktury, zda vydá organizační či podpisový řád, který bude
upravovat způsob zastupování zaměstnavatele jeho zaměstnanci. Je však nutné
upozornit na ustanovení
§ 166 odst. 2 NOZ, který stanoví,
že omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem má účinky vůči třetí
osobě, jen pokud ji muselo být známo. Obecně při zastupování právnické osoby
proto platí základní pravidlo, že rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti.
Právnickou osobu zavazuje i protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů
dopustil zaměstnanec vůči třetí osobě. Tato zásada je obsažena v
§ 167 NOZ.
V této souvislosti je také nutné zmínit zákon č.
90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních
korporacích), který nabude také účinnosti 1. 1. 2014 a který upravuje konkrétní
pravidla vzniku jednotlivých společností (společnost s ručením omezeným v § 132
a násl. a akciovou společnost v § 243 a násl.).
Zaměstnavatel se také může nechat zastoupit jinou
osobou. Pravidla zastoupení obecně upravují
§ 436 až § 440 NOZ a pravidla
týkající se smluvního zastoupení jsou obsažena v
§ 441 až § 449. NOZ upravuje i
prokuru jako zvláštní způsob zastoupení. Nové je to, že prokura je upravena v
NOZ (doposud je upravena v obchodním zákoníku) a oprávnění na jejím základě
vzniká ihned jejím udělením, nikoliv až zápisem do veřejného rejstříku.
Občanský zákoník opouští dosavadní pojetí právního
úkonu, nahrazuje je novým pojmem právní jednání a právní jednání na
rozdíl od dosavadního občanského zákoníku nedefinuje. Upravuje výhradně
právní následky právního jednání. Podle
§ 545 NOZ právní jednání vyvolá právní
následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze
zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Základním obecným
principem je tzv. bezformálnost právního jednání vyjádřená v
§ 559 NOZ. Každý má právo zvolit si pro
právní jednání libovolnou formu, pokud není ve volbě forem omezen ujednáním
anebo zákonem.
Úpravu právního jednání a posuzování jeho vad a
důsledků, které vady mají, obsahuje NOZ. Pro pracovněprávní jednání jsou v
§ 18 až
§ 20 upraveny odchylky vyvolané
povahou pracovněprávních vztahů. V ostatním se pracovněprávní jednání řídí, jak
vyplývá ze subsidiarity občanského zákoníku, úpravou NOZ vykládanou v souladu
se základními zásadami pracovněprávních vztahů (§ 1a ZP). Právní jednání jsou obecně upravena v
§ 545 až § 599. Právní jednání se
zařazuje do právních skutečností, mezi které kromě právního
jednání patří i právní události, jako je čas a na něj navazující
promlčení, prekluze a běh času. Právně lze jednat konáním nebo
opomenutím, může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím
pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Jedná se o potvrzení tzv.
konkludentního jednání, které má v pracovněprávních vztazích velký význam,
protože ne všechna pracovněprávní jednání vyžadují písemnou formu. Právní
jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
NOZ a v návaznosti na něj i novela ZP zcela nově
prohlašuje některá jednání za zdánlivá. Dosud sice právní teorie zdánlivé
jednání znala, v právních předpisech však nebyla zvláště upravována a vada
právního úkonu se projevila pouze v jeho „neplatnosti“. Zdánlivé právní
jednání znamená, že na jednání se hledí, jako kdyby vůbec nebylo učiněno.
Takové jednání je nicotné neboli nulitní, o právní jednání se nejedná, a nemá
tak žádné právní účinky. NOZ i ZP zdánlivé právní jednání označují tak, „že se
k nim nepřihlíží“. Obecnou úpravu obsahuje
§ 554 NOZ. Za zdánlivá právní jednání jsou
v novele zákoníku práce označena především jednání, která nejsou učiněna v
písemné formě, pokud se jimi končí pracovněprávní vztah nebo odstupuje od
právního jednání, které mezi sebou strany sjednaly, anebo se tak označují
jednání, která strany nejsou oprávněny sjednat.
Zdánlivá jednání podle novely zákoníku práce:
- - ujednat odstoupení od kolektivní smlouvy podle
§ 28 odst. 3 ZP nelze. Je-li přesto
sjednáno, nepřihlíží se k němu.
- - pro odstoupení od pracovní smlouvy podle
§ 34 odst. 4 ZP se vyžaduje
dodržení písemné formy, jinak se k němu nepřihlíží. Od…
