Když se zaměstnanci stane škoda...

Diamantový náhrdelník po babičce, lodičky od Manolo Blahníka či platinové hodinky - některé věci se prostě rády ztrácejí. I na pracovišti. Co na to říká zákoník práce?

Dle ustanovení § 226 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání (netýká se tedy obvyklých dopravních prostředků, kterých zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět). S tím koresponduje jeho odpovědnost za škodu na těchto věcech.

Aby vznikla zaměstnavateli povinnost nahradit zaměstnanci škodu na odložených věcech, musejí být splněny vedle vzniku škody ještě následující předpoklady: 

• odložení těchto věcí, a to při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím, a
• skutečnost, že věci byly odloženy na místě k tomu (zaměstnavatelem) určeném nebo obvyklém.

Zaměstnanec musí v této souvislosti pamatovat na to, že k uplatnění náhrady škody na odložených věcech je potřeba, aby zaměstnavateli vznik takové škody ohlásil, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději pak do 15 dnů…