dnes je 1.11.2024

Input:

Dovolená po novele zákoníku práce

14.8.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 11 minut

2020.17.18.02
Dovolená po novele zákoníku práce

Ing. Růžena Klímová

Zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákoník práce a některé další související zákony, má dělenou účinnost, a to k 30. 7. 2020 a k 1. 1. 2021. Účelem tohoto článku je upozornit na nejdůležitější změnu účinnou od 1. ledna 2021, a to na dovolenou v hodinách. Jde o doslova převratnou změnu ve stanovení nároku na dovolenou.

S ohledem na složitou právní úpravu je evidentní, že ruční výpočet nároku na dovolenou je až na výjimky zcela vyloučen a bude tedy záležet na úrovni uživatelského programu pro výpočet mezd. Novelou dochází k odstranění problémů při stanovení nároku na dovolenou u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou a s kratší pracovní dobou, ale zároveň ke vzniku nepříjemných situací mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, kdy zaměstnavatel nebude schopen ručně spočítat nárok na dovolenou dotyčného zaměstnance. Navíc se skutečný nárok na dovolenou dozví smluvní strany až po ukončení kalendářního roku, tedy v lednu roku následujícího, respektive při skončení pracovního poměru v průběhu kalendářního roku.

DOVOLENÁ ZA KALENDÁŘNÍ ROK A JEJÍ POMĚRNÁ ČÁST

Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za stanovených podmínek právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou. Ruší se dovolená za odpracované dny.

Právní úpravou není dotčena dovolená v týdnech, ačkoliv určení její výše se stanoví v hodinách. Nadále platí, že výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Zaměstnavatel bude tudíž oprávněn zvýšit nárok na dovolenou o týdny, ale i o části týdne, tedy dny. Výměra dovolené zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP zůstává zachována v rozsahu 5 týdnů v kalendářním roce. Jde o zaměstnance státu, územního samosprávného celku, státního fondu, příspěvkové organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školské právnické osoby zřízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, a regionální rady regionu soudržnosti. Výměra dovolené pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.

Dochází-li u zaměstnance v průběhu příslušného kalendářního roku ke změně délky stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby.

Nově schválený způsob stanovení práva na dovolenou v závislosti na zaměstnancem odpracované stanovené nebo kratší týdenní pracovní době respektuje princip proporcionality, neboť při změně délky týdenní pracovní doby zaměstnance v průběhu kalendářního roku vzniká nárok v poměru odpovídajícím délce jednotlivých období s rozdílnou délkou týdenní pracovní doby. Jde o případy, kdy v průběhu téhož kalendářního roku dochází ke změně stanovené týdenní pracovní doby na sjednanou kratší týdenní pracovní dobu nebo naopak, nebo o situace, kdy se mění stanovená týdenní pracovní doba v souvislosti se změnou pracovního režimu, kdy zaměstnanec přechází z jednosměnného pracovního režimu do dvousměnného či vícesměnného a naopak.

Výměra dovolené je založena na odpracované týdenní pracovní době zaměstnance, z níž se odvozuje jeho právo na dovolenou a k níž se poměřuje i čerpání této dovolené.

Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru konal v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. Znamená to, že bude jako dosud rozhodující délka trvání pracovního poměru a nově též doba výkonu práce.

Příklad č. 1

Pracovní poměr zaměstnance trval po celý rok 2021 a měl sjednanou kratší pracovní dobu v rozsahu 8 hodin týdně tak, že pracoval pouze jeden den v týdnu. Za předpokladu, že zaměstnavatel určil nárok na dovolenou v rozsahu 4 týdnů, vznikne zaměstnanci nárok na dovolenou v rozsahu 4 x 8 = 32 hodin.

Za stejných podmínek v roce 2020 mu vznikl nárok na dovolenou pouze v rozsahu: 20 : 5 : 12 x 2 = 0,66 dne, po zaokrouhlení 1 den.

Zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru konal v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší poměrná část dovolené. Poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené.

Příklad č. 2

Zaměstnanec měl uzavřen pracovní poměr na dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin. V důsledku nerovnoměrně rozvržené týdenní pracovní doby neodpracoval 160 (4 x 40 hodin), ale pouze 156 hodin. Nárok na dovolenou mu nevznikne. V případě, že odpracuje 160 hodin, vznikne mu při 4 týdnech dovolené nárok na dovolenou v rozsahu 40 : 5) x 4 x ) = 12,3 hod., po zaokrouhlení na celou hodinu nahoru 13 hodin. Pokud odpracuje více hodin díky práci přesčas, jeho nárok na dovolenou se nezmění.

V situaci, kdy díky plánovanému harmonogramu směn odpracoval v rámci 4 týdnů více než 160 hodin, například 168 hodin, přičemž se nejednalo o práci přesčas, jeho nárok se také nezmění, protože se dovolená určuje ve vztahu k celým týdnům (šlo pouze o 4 týdny) a v rámci nich k odpracované stanovené týdenní pracovní době (stanovená týdenní pracovní doba činila 40 hodin).

Dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně délky stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší mu dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby.

Příklad č. 3

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele, který stanovil nárok na roční výměru dovolené v rozsahu 5 týdnů a dvou dnů. Vyjádřeno v týdnech se jedná o 5,4 týdne. V době od 1. 1. do 31. 5. měl stanovenou týdenní pracovní dobu v rozsahu 40 hodin. Od 1. 6. do konce roku byla sjednána kratší pracovní doba v rozsahu 35 hodin.

V období od 1. 1. do 31. 5. 2021 se jedná o 21,571 týdne. V období od 1. 6. do 31. 12. 2021 jde o 30,571 týdne. Celkem odpracoval 52,143 týdne, přičemž se přihlíží jen k celým týdnům, tedy k 52 týdnům.

Otázkou je, jak dovolenou spravedlivě určit, když zákonná úprava tyto případy neřeší. Pokud bychom v každém dílčím výsledku přihlédli jen k celým týdnům, jak stanoví zákon, bude zaměstnanec znevýhodněn, neboť odpracoval celých 52 týdnů, zatímco nám vyjde jen 51 týden (21 + 30 = 51). Podle mého názoru by bylo rozumné započítat vyšší hodnotu k období, které v rámci kalendářního roku trvalo déle, tedy 21 týdnů s pracovní dobou 40 hodin a 31 týdnů s pracovní dobou 35 hodin.

Nárok za období od 1. 1. do 31. 5. 2021: 40 : 52 x 21 x 5,4 = 87,231 hodin

Nárok za  období od 1. 6. do 31.12.2021: 35 : 52 x 31 x 5,4 = 112,673 hodin.

Celkem nárok: 87,231 + 112,673 = 199,904 hodin, zaokrouhleno nahoru 200 hodin.

V praxi mohou nastat i situace, kdy v rámci nerovnoměrného rozvržení týdenní pracovní doby nebo v rámci

Nahrávám...
Nahrávám...