Nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se nezadržitelně blíží. Tato právní norma ovlivní také oblasti pracovního práva.
Jaký je vztah zákoníku práce a občanského zákoníku? Původně od 1. ledna 2007 byl vztah zákoníku práce a občanského zákoníku postaven na principu delegace, což znamenalo, že v zákoníku práce byla výslovně uvedena jednotlivá ustanovení občanského zákoníku, která se pro oblast pracovněprávních vztahů používala. Tento způsob použití občanského zákoníku pro pracovněprávní vztahy byl pro běžného uživatele zaměstnance i zaměstnavatele bezpochyby jednodušší, protože nebylo nutné posuzovat a vyhledávat, jaké ustanovení občanského zákoníku se použije. Znalost celého občanského zákoníku tak nebyla nezbytná.
Princip delegace však Ústavní soud nepovažoval za ústavně konformní a proto v Nálezu vyhlášeném pod č. 116/2008 Sb. stanovil podpůrné použití občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích vždy, nelze-li použít zákoník práce. Tento princip byl následně novelou zákoníku práce provedenou s účinností od 1. ledna 2012 zákonem č. 365/2011 Sb. upraven v § 4: Pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce; nelze-li použít zákoník práce, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, které demonstrativním způsobem vymezuje ustanovení § 1a zákoníku práce.
Tento princip podpůrného použití občanského zákoníku pro pracovněprávní vztahy zůstane zachován i po 1.1. 2014. V důvodové zprávě k novele…
