Přehled změn v sociálním pojištění v roce 2015

V oblasti sociálního pojištění se každým rokem mění základní parametry pro výpočet dávek důchodového a nemocenského pojištění. Tyto parametrické změny se odvíjejí od základních parametrů používaných v důchodovém pojištění, tj. od nových hodnot všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu, které pro jednotlivý kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou. Kromě těchto každoročních změn obvykle nastávají v  kalendářním roce i věcné změny na základě jednotlivých novel zákonů upravujících sociální pojištění. Pro rok 2015 se jedná především o změny vyplývající ze zákona č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

Pro rok 2015 stanovila hodnoty všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu na základě příslušných zmocnění v zákoně o důchodovém pojištění vyhláška č. 208/2014 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2015 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2015 a o zvýšení důchodů v roce 2015. Podle vyhlášky č. 208/2014 Sb. výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013 činí částku 25 903 Kč a výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013 má hodnotu 1,0273.

ZMĚNY V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ

VÝPOČET DŮCHODŮ

Podle zákona o důchodovém pojištění slouží všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient především ke stanovení koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, jímž se při zjišťování osobního vyměřovacího základu násobí úhrn vyměřovacích základů v jednotlivých kalendářních letech rozhodného období. Po zjištění osobního vyměřovacího základu se pak provádí jeho úprava prostřednictvím redukčních hranic a stanoveného rozsahu zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi. Výši redukčních hranic stanoví (podle vzorce obsaženého v § 15 ZDPo) vyhláška MPSV a rozsah zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi vyplývá přímo z § 15 ZDPo.

Od roku 2015 dochází v úpravě redukce osobního vyměřovacího základu k zásadní změně, neboť před rokem 2015 se používaly tři redukční hranice, a od roku 2015 již platí cílový stav, který přinesl zákon č. 220/2011 Sb., kdy se používají jen dvě redukční hranice. Také v rozsahu zápočtu v rámci jednotlivých pásem mezi redukčními hranicemi platí od roku 2015 cílový stav; před rokem 2015 byl rozsah tohoto zápočtu v každém kalendářním roce jiný.

V roce 2015 se výpočtový základ, z něhož se příslušnou procentní sazbou vyměřují přímé důchody (tj. důchody starobní a invalidní), stanoví podle § 15 zákona o důchodovém pojištění tak, že z osobního vyměřovacího základu se:

Podle zákona o důchodovém pojištění první redukční hranice činí 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Průměrnou mzdou se rozumí částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; pro rok 2015 průměrná mzda činí 26 611Kč. V návaznosti na tato zákonná pravidla určení výše redukčních hranic vyhláška č. 208/2014 Sb. stanovila, že pro rok 2015:

Od roku 2012 se základní výměra důchodu stanoví ve výši 9 % průměrné mzdy po zaokrouhlení na celé desetikoruny směrem nahoru. Výše základní výměry se  tedy vždy od počátku každého kalendářního roku (počínaje rokem 2012) mění v závislosti na výši průměrné mzdy. V návaznosti na tato pravidla určení výše základní výměry důchodu vychází výpočtem pro rok 2015 částka základní výměry ve výši 2 400 Kč měsíčně; tuto výši také stanovila vyhláška č. 208/2014 Sb.

ZVÝŠENÍ DŮCHODŮ

Vyhláška č. 208/2014 Sb. přinesla též zvýšení důchodů přiznaných před rokem 2015; tyto důchody se zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2014 tak, že

ÚČAST OSVČ NA DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ

Pro účely účasti na důchodovém pojištění a též pro placení pojistného na důchodové pojištění se osoby samostatně výdělečně činné rozdělují na dvě skupiny, a to na osoby samostatně výdělečně činné vykonávající tzv. hlavní samostatnou výdělečnou činnost a na osoby samostatně výdělečně činné vykonávající tzv. vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost je vždy účastna důchodového pojištění, a to bez ohledu na výši dosaženého příjmu; o hlavní samostatnou výdělečnou činnost se jedná, pokud se nejedná o vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce vykonávala zaměstnání; zaměstnáním se zde rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců. Dále se samostatná výdělečná činnost považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud trvaly stanovené skutečnosti (např. osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod nebo měla nárok na rodičovský příspěvek). Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost je v kalendářním roce účastna důchodového pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky.

Příjmem ze samostatné výdělečné činnosti se rozumí daňový základ osoby samostatně výdělečně činné určený podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Rozhodná částka je upravena v § 10 zákona o důchodovém pojištění a činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na důchodovém pojištění, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Rozhodná částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Výše rozhodné částky je tedy pro každý kalendářní rok jiná a závisí na výši tohoto všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu. Pro rok 2015 je rozhodnou částkou částka 63 865 Kč.

PODMÍNKY NÁROKU NA STAROBNÍ DŮCHOD

Zákon č. 267/2014 Sb. přinesl jednu změnu týkající se podmínek nároku na starobní důchod. Stávající podmínky pro vznik nároku na starobní důchod upravené v § 29 ZDPo byly rozšířeny tak, že nárok na starobní důchod vzniká též pojištěnci, který nesplňuje dosavadní podmínky stanovené pro vznik nároku na starobní důchod v § 29 ZDPo, tj. zejména dovršení důchodového věku a získání potřebné doby důchodového pojištění (která při dosažení důchodového věku v roce 2015 činí 31 let, a to včetně náhradních dob), pokud dosáhl věku aspoň o pět let vyššího, než je důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození, a získal aspoň 15 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1 ZDPo, tedy aspoň 15 let doby důchodového pojištění (zabezpečení) bez zápočtu náhradních dob (tj. 15 tzv. příspěvkových let). Důvodem této úpravy je plnění mezinárodních úmluv, tj. Úmluvy MOP č. 128 a Evropského zákoníku sociálního zabezpečení.

ZMĚNY V NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ

STANOVENÍ DENNÍHO VYMĚŘOVACÍHO ZÁKLADU

Parametry důchodového pojištění, tj. všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient podle vyhlášky č. 208/2014 Sb., mají v nemocenském pojištění vliv na stanovení denního vyměřovacího základu prostřednictvím redukčních hranic platných v roce 2015. Denní vyměřovací základ (tj. průměr příjmů zahrnovaných do vyměřovacího základu pro pojistné, který připadá v rámci rozhodného období na jeden kalendářní den) slouží pro výpočet dávek nemocenského pojištění a pro výpočet dávek nemocenského pojištění se stanoveným způsobem upravuje prostřednictvím tří redukčních hranic.

Redukční hranice nejsou stanoveny v zákoně o nemocenském pojištění pevnými částkami, nýbrž zákon stanoví princip jejich výpočtu prostřednictvím parametrů používaných v důchodovém pojištění. V  kalendářním roce činí první redukční hranice jednu třicetinu součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukční hranice stanoví (pro redukční hranice platné v roce 2015 bude tedy rozhodný všeobecný vyměřovací základ za rok 2013 a přepočítací koeficient stanovený na základě zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu); druhá redukční hranice pak bude činit 1,5násobek částky první redukční hranice a třetí redukční hranice 3násobek částky první redukční hranice. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru, a to až po tomto výpočtu jednotlivých redukčních hranic. Aktuální částky redukčních hranic se vyhlašují sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí; pro rok 2015  se jedná o sdělení č. 214/2014 Sb.

Od 1. ledna 2015 činí:

Redukční hranice používané pro zjištění denního vyměřovacího základu v nemocenském pojištění mají význam též pro výpočet náhrady mzdy nebo platu, která náleží v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény podle § 192 ZP. Tato náhrada přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení této náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí…