Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Právní jednání

5.1.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.1.2 Právní jednání

JUDr. Petr Bukovjan

Právní úprava

Právní úprava:

  • § 18 až 20 ZP – některá ustanovení o právním jednání

2011   2012–2013   od 2014  
Právní úprava byla postavena striktně na relativní neplatnosti právních úkonů; bezvýhradně platilo, že právní úkon se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá.   ZP obsahoval poněkud nešťastnou a ne zcela jasnou kombinaci absolutní a relativní neplatnosti.   Pojem „právní úkon” byl „nahrazen” termínem „právní jednání” (to se promítlo terminologicky i do ustanovení § 42 odst. 2 ZP§ 43a odst. 4 ZP). Posuzování platnosti právních jednání se přitom řídí NOZ, ZP obsahuje jen některá doplňující pravidla.  
Právní úprava neobsahovala žádnou výslovnou metodu výkladu právního jednání ve prospěch zaměstnance.   Ustanovení § 18 obsahuje pravidlo, že je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.  

Komentář:

Zákon rozlišuje mezi neplatností právního jednání z důvodu vady obsahu a vady formy.

Právní teorie rozlišuje mezi neplatností absolutní a relativní. Absolutní neplatnost nastupuje tam, kde jde o vadu zcela zásadní, a děje se tak přímo ze zákona (soud k ní přihlíží i bez návrhu). Naproti tomu relativní neplatnost znamená, že na právní jednání se nahlíží jako na platné, dokud se jeho neplatnosti nedovolá oprávněná osoba. Pokud se tak nestane, nemůže soud – přes existenci vady – prohlásit právní jednání za neplatné.

Nová právní úprava spojuje vady právního jednání především s relativní neplatností. Dle ustanovení § 580 odst. 1 NOZ je hlavním důvodem této neplatnosti skutečnost, že právní jednání se příčí dobrým mravům nebo jde o právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Naopak, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (a prohlásí je tedy za absolutně neplatné), které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 NOZ). Jak vidno, hranicí mezi absolutní a relativní neplatností právního jednání je zde „zjevnost” porušení (dobrých mravů a veřejného pořádku).

Vše výše uvedené platí i pro oblast pracovněprávních vztahů. Nutno přitom upozornit, že velký význam mají v této souvislosti základní zásady pracovněprávních