Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Parametry sociálního pojištění v roce 2017

10.11.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.1.1
Parametry sociálního pojištění v roce 2017

JUDr. Jan Přib

Stanovení nových parametrů

V sociálním pojištění, tj. v důchodovém a nemocenském pojištění a v oblasti pojistného na sociální zabezpečení, se každoročně mění základní parametry pro výpočet dávek a pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení; tyto parametry se používají též v oblasti pojistného na zdravotní pojištění. Všechny tyto základní parametry se odvíjejí od nových hodnot všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu, které pro jednotlivý kalendářní rok vyhlašuje vláda svým nařízením (před rokem 2016 tyto parametry vyhlašovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou).

Pro rok 2017 stanovilo hodnoty všeobecného vyměřovacího základ a přepočítacího koeficientu na základě příslušných zmocnění v zákoně o důchodovém pojištění nařízení vlády č. 325/2016 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2017 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2017 a o zvýšení důchodů v roce 2017.

Způsob stanovení jednotlivých parametrů je přitom pevně dán zákonem o důchodovém pojištění. Prostřednictvím všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu se rovněž stanoví jednotlivé koeficienty nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, které se používají při výpočtu osobního vyměřovacího základu za rozhodné období, které v roce 2017 zahrnuje období let 1986 až 2016.

Podle nařízení vlády č. 325/2016 Sb.

  • výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015 činí částku 27 156 Kč,

  • výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015 má hodnotu 1,0396.

Důchodové pojištění

Podle zákona o důchodovém pojištění slouží všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient především ke stanovení koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, jímž se při zjišťování osobního vyměřovacího základu násobí úhrn vyměřovacích základů v jednotlivých kalendářních letech rozhodného období. Po zjištění osobního vyměřovacího základu se pak provádí jeho úprava prostřednictvím dvou redukčních hranic a stanoveného rozsahu zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi. Výši redukčních hranic stanoví (podle vzorce obsaženého v § 15 ZDPo) nařízení vlády a rozsah zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi vyplývá přímo z § 15 ZDPo.

V roce 2017 se výpočtový základ, z něhož se příslušnou procentní sazbou vyměřují přímé důchody (tj. důchody starobní a invalidní), stanoví podle § 15 ZDPo tak, že z osobního vyměřovacího základu se

  • do částky první redukční hranice počítá 100 %,

  • z částky nad první redukční hranici do částky druhé redukční hranice počítá 26 %, a

  • k částce nad druhou redukční hranici nepřihlíží.

Podle zákona o důchodovém pojištění první redukční hranice činí 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Průměrnou mzdou se rozumí částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; pro rok 2017 průměrná mzda činí 28 232 Kč. V návaznosti na tato zákonná pravidla určení výše redukčních hranic nařízení vlády č. 325/2016 Sb. stanovilo, že pro rok 2017

  • první redukční hranice činí 12 423 Kč,

  • druhá redukční hranice činí 112 928 Kč.

Základní výměra důchodu se stanoví ve výši 9 % průměrné mzdy po zaokrouhlení na celé desetikoruny směrem nahoru. Výše základní výměry se tedy vždy od počátku každého kalendářního roku mění v závislosti na výši průměrné mzdy. V návaznosti na tato pravidla určení výše základní výměry důchodu vychází výpočtem pro rok 2017 částka základní výměry ve výši 2 550 Kč měsíčně; tuto výši také stanovilo nařízení vlády č. 325/2016 Sb.

Pro účely účasti na důchodovém pojištění a též pro placení pojistného na důchodové pojištění se osoby samostatně výdělečně činné rozdělují na dvě skupiny, a to na OSVČ vykonávající tzv. hlavní samostatnou výdělečnou činnost a na OSVČ vykonávající tzv. vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost je vždy účastna důchodového pojištění, a to bez ohledu na výši dosaženého příjmu; o hlavní samostatnou výdělečnou činnost se jedná, pokud se nejedná o vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud OSVČ v kalendářním roce vykonávala zaměstnání; zaměstnáním se zde rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců. Dále se samostatná výdělečná činnost považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud trvaly stanovené skutečnosti (např. OSVČ v kalendářním roce měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod nebo měla nárok na rodičovský příspěvek). OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost je v kalendářním roce účastna důchodového pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky. Příjmem ze samostatné výdělečné činnosti se rozumí