Nutnost je dost široký pojem a pro každého může znamenat něco jiného. Ovšem v oblasti cestovních náhrad určuje zákoník práce a daňové zákony určité mantinely.
Podle § 164 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, tj. výdajů, které musel vynaložit a které skutečně vynaložil v přímé souvislosti s příslušnou pracovní cestou, a to v prokázané výši. Všechny tři uvedené podmínky musí však být splněny současně. Nutným vedlejším výdajem tak mohou být (ale nemusí být vždy) např.:
-
výdaje za telefonní hovory související s výkonem práce,
-
vstupné na výstavu, je-li prohlídka výstavy součástí pracovní cesty,
-
poplatek za úschovu zavazadel,
-
poplatek za parkování soukromého vozidla použitého se souhlasem zaměstnavatele na pracovní cestě,
-
úhrada dálničního poplatku,
-
připojištění sedadel a zavazadel (i do zahraničí) při použití soukromého vozidla zaměstnance apod.
Nutným vedlejším výdajem nemohou být výdaje soukromého charakteru, jako např. pokuta za rychlou jízdu či špatné parkování, úhrada konzumace z minibaru v hotelovém pokoji, půjčení televizoru apod. Nutným vedlejším výdajem v případě použití soukromého vozidla zaměstnance na pracovní cestě není např. mytí vozidla, běžná údržba vozidla, nákup oleje do motoru či jiných provozních náplní, ani povinné pojištění vozidla apod., neboť tyto výdaje jsou součástí základní náhrady za použití vozidla.
Z hlediska zaměstnance ale nutným…
