ÚVOD
Novela zákoníku práce č. 285/2020 Sb., která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů dne 26. 6. 2020, poměrně podstatným způsobem mění pravidla pro doručování určitých písemností v pracovním právu, tj. písemností, mezi něž se řadí písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, mzdový nebo platový výměr či záznam o porušení režimu dočasně práceneschopného pojištěnce. Tyto písemnosti musí být doručeny zaměstnanci zejména z důvodu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance stanovené v § 1a odst. 1 písm. a) ZP do vlastních rukou.
V této speciální právní úpravě v oblasti doručování v rámci soukromého práva, která obsahovala řadu odchylek vůči obecné právní úpravě tzv. právního jednání vůči nepřítomné osobě a domněnky doby dojití obsažené v § 570 až § 573 NOZ, se projevovaly dlouhá léta zřetelné nedostatky, na které upozorňovala jak praxe, tak i sociální partneři a další odborníci v oblasti pracovního práva. O neklidných vodách v této oblasti svědčí i poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu, která však v řadě rozsudků zlepšení situace v dané oblasti nenahrávala, byla ve snaze o dotváření nedokonale formulované právní úpravy značně nepředvídatelná a podle mnohých v rámci zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance měla tendenci chránit zaměstnance až přespříliš, zvláště pak ty, kteří měli zájem se doručení písemnosti účelově vyhýbat. V takových případech pak často docházelo k tomu, že Nejvyšší soud požadoval po zaměstnavateli celou plejádu opakovaných doručovacích pokusů a často poměrně nelogicky rozhodoval v neprospěch zaměstnavatelů v případě, kdy si zaměstnanec písemnost záměrně nepřebíral.
Tyto a další nešvary v diskutované oblasti se snaží výše zmíněná novela odstranit. Účelem tohoto článku je čtenáři podstatné změny ve speciální úpravě doručování písemností, obsažené v části třinácté hlavě XIV zákoníku práce, jejichž hlavním cílem je především posílení právní jistoty subjektů pracovněprávních vztahů, přiblížit, neboť nabývají účinnosti již 30. 7. 2020.
ZMĚNY V OBECNÉ ÚPRAVĚ DORUČOVÁNÍ PÍSEMNOSTÍ ZAMĚSTNANCI, KTERÉ MU MUSÍ BÝT DORUČENY DO VLASTNÍCH RUKOU
V obecné úpravě doručování písemností zaměstnanci do vlastních rukou dochází v reakci na praktické problémy, které vznikaly v souvislosti s kladeným požadavkem (vzešlým z komplikované a nepředvídatelné judikatury Nejvyššího soudu) na zaměstnavatele, aby ten nejprve prokázal, že písemnost nebylo možné doručit zaměstnanci osobně do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen, anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, k nové formulaci § 334 odst. 2 ZP. V něm se nově zavádí pravidlo, že zaměstnavatel doručuje písemnost zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti.
Až teprve poté, co tento způsob doručení nebude realizovatelný, bude moci posléze zaměstnavatel doručit písemnost do vlastních rukou zaměstnanci jedním ze způsobů doručení uvedených v následujícím taxativním výčtu, tj., kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, anebo prostřednictvím datové schránky. Možné způsoby tohoto "doplňkového náhradního" doručení, které se uplatňují pro případy, kdy není možné doručit zaměstnanci písemnost do vlastních rukou na pracovišti, a které jsou uvedené ve výčtu, nestanoví hierarchii (pořadí) jejich užití. To znamená, že například doručení zaměstnanci kdekoliv bude zastižen, nemá přednost před doručením prostřednictvím datové schránky. V rámci realizace alternativního doručení písemnosti zaměstnanci do vlastních rukou v případě, že nebude možno realizovat zákonodárcem preferované primární doručení v podobě doručení písemnosti zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, je tedy možno využít jakýkoliv z postupů uvedených ve výčtu, aniž by musely po sobě následovat tak, jak jsou uvedeny v nové dikci § 334 odst. 2 ZP. Ustanovení § 334 odst. 2 ZP tedy s účinností od 30. 7. 2020 zní následovně: "Písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci: a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo d) prostřednictvím datové schránky."
ZMĚNY V OBLASTI DORUČOVÁNÍ ZAMĚSTNAVATELEM PROSTŘEDNICTVÍM DATOVÉ SCHRÁNKY
V rámci snahy zákonodárce o zjednodušení elektronického způsobu doručování písemností zaměstnavatelem zaměstnanci se v novele zákoníku práce nově navrhuje stanovit zvláštní podmínky pro doručování do datové schránky. Jednou z podmínek realizace takové možnosti, kterou zákonodárce v legislativním textu stanovil, je nutnost písemného souhlasu zaměstnance s doručováním do datové schránky. Tento souhlas je možné udělit vždy pro každý konkrétní případ doručování písemnosti, anebo je možné souhlas udělit jako paušální.
Oproti stávajícímu doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací dochází touto speciální právní úpravou doručování do datové schránky ke zjednodušení, které má dle vize zákonodárce zajistit i praktické využití tohoto způsobu doručování v praxi. Zjednodušení spočívá v tom, že se upouští od podmínky podepsání písemnosti uznávaným elektronickým podpisem a od podmínky potvrzení převzetí písemnosti zaměstnancem zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem. Současně se nově stanovuje fikce doručení písemnosti prostřednictvím datové schránky, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne jejího dodání do datové schránky zaměstnance. Dikce příslušného zcela nového § 335a ZP tak zní: "Prostřednictvím datové schránky může zaměstnavatel písemnost doručit jen tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas. Jestliže se zaměstnanec nepřihlásí do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání písemnosti do datové schránky, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty."
ZMĚNY V OBLASTI DORUČOVÁNÍ PÍSEMNOSTÍ PROSTŘEDNICTVÍM PROVOZOVATELE POŠTOVNÍCH SLUŽEB
V rámci snahy o určité racionální vybalancování míry uplatnění zásady zvláštní zákonné ochrany zaměstnance zákonodárce v novele zákoníku práce navrhuje, aby zaměstnavatel mohl doručovat písemnost zaměstnanci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou mu zaměstnanec písemně sdělil, a nikoliv tedy na poslední adresu zaměstnance, která je zaměstnavateli známa. Nově se tedy stanovuje namísto "stylizace zaměstnavatele do role soukromého očka" a nahrávání účelovým jednáním některých zaměstnanců určitá míra odpovědnosti zaměstnance v oblasti písemného oznámení aktuální adresy, na kterou chce, aby mu bylo zaměstnavatelem v rámci základního pracovněprávního vztahu doručováno. Bude to nově tedy sám zaměstnanec, kdo bude tou povinnou osobou, která bude muset písemně nahlašovat správné a aktuální údaje pro účely doručování písemností od zaměstnavatele, nebude moci těžit ze…
